Každý Pražan zaplatí měsíčně tisíce korun za energie. Dlouhá léta se hovoří o tom, že zisky za energie odtékají do zahraničí. Je tomu tak a kam zisky konkrétně plynou?
Pokud hovoříme o energiích, rozdělme si je na jednotlivé komodity. Trh s nimi totiž funguje na jiných principech a za jiných podmínek. Mezi hlavní energetické komodity patří elektrická energie, plyn, voda a teplo.
V Praze, stejně jako v mnoha jiných českých městech, funguje dnes velmi kritizovaný, a pro města nevýhodný, francouzský model obchodu s vodou. Jde o systém, kdy jedna společnost vlastní vodárenskou infrastrukturu a druhá společnost si infrastrukturu pronajímá, provozuje ji, a inkasuje od občanů a firem za vodu platby. V Praze je vlastníkem infrastruktury městem vlastněná Pražská vodohospodářská společnost, a.s. Provozovatelem sítě je společnost Pražské vodovody a kanalizace, a.s., která patří francouzskému energetickému gigantu Veolia. Historická privatizace do rukou Veolie je dlouhodobě kritizována. Ani samotný magistrát Prahy při privatizaci nechtěl prodat majoritu do soukromých rukou. Nicméně Fond národního majetku tehdy rozhodl o privatizaci většinového podílu mimo kontrolu města. Magistrát však dílo dokonal, když do rukou Veolie následně prodal i zbytek společnosti. Mimo to se pražští politici zavázali pronajímat infrastrukturu až do roku 2028. O výhodnosti takového obchodu můžeme silně pochybovat. Dnes tak stovky miliónů korun každoročně tečou Francouzům. Místo těchto zisků by prostředky mohly být investovány do zanedbané vodárenské infrastruktury případně snížit Pražanům předraženou cenu za vodu.
Trh s elektrickou energií a plynem je dnes plně decentralizovaný. Každý si tak může svobodně vybrat svého dodavatele. Nejsilnější pozici v Praze si stále historicky drží PRE, v oblasti elektrické energie, a Pražská plynárenská a.s. v oblasti prodeje plynu. Dle nejaktuálnějších informací z obchodního rejstříku je PRE vlastněno z téměř 70 %, buď napřímo nebo skrze PRE holding, německou společností EnBW Energie Baden-Württemberg a stejným směrem tedy i putuje největší porce zisků z této společnosti. Menšinovým podílem je PRE vlastněno i Hlavním městem Praha. V oblasti plynu je situace odlišná. Pražská plynárenská, a.s. je jediným z významných energetických dodavatelů, jehož majoritní podíl stále drží Hlavní město Praha. Praha je dokonce jediným akcionářem společnosti, ovládá ji, a zisky z prodeje plynu tak plynou městu.
Liberalizace trhu v teplárenství je složitější, než je tomu v oborech plynárenství a elektroenergetiky. Důvodem je obtížná propojitelnost teplovodních systémů. Tento fakt omezuje možnosti změny dodavatele tepla i v takovém případě, kdy je výroba oddělena od distribuce. Největšími dodavateli v Praze jsou Pražská teplárenská, a.s., která včetně jejich dceřiných společností zásobuje asi 270 tis. domácností (tedy 40 % celého pražského trhu) a Veolia energie Praha, a.s., která zásobuje asi 80 tis. domácností. Veolia energie patří do stejného francouzského koncernu. Co se týče Pražské teplárenské, tak ještě donedávna byla alespoň částečně spravována Hlavním městem Praha. Magistrát ovšem zhruba čtvrtinový podíl v Pražské teplárenské na konci minulého roku vyměnil za podíl v Pražských službách, a.s. (svoz odpadů) s energetickým holdingem miliardáře Daniela Křetínského. Praha se tak vzdala jakékoliv kontroly nad společností a Křetínský ovládl dominantního dodavatele tepla v Praze. Podmínky výměny akcií nebyly při rozhodování na zastupitelstvu dostatečně odůvodněné. I přes odpor Pirátů tak současná magistrátní koalice prohlasovala miliardovou směnu akcií, o jejíž výhodnosti můžeme pochybovat.