Dnes 17. listopadu slavíme 30 let od Sametové revoluce.
Mně v té době bylo 11 let a vzpomínka na listopad 1989, která mi utkvěla, je tato:
Studoval jsem na jazykové škole v Pardubicích. V té době v televizi běžely filmy a seriály, pamatuju si Bodyho a Doyla, kde člověk viděl jak to vypadá na západě. Během listopadových události jsem se pak jednou ve škole zaradoval: “Jéé, tak teď a bude to tu jako na západě!”. Byla u toho zrovna naše ruštinářka, která zrudla a nevěděla co má dělat nebo co mi říct.
Lidé tehdy v takových chvílích nevěděli, jak mají reagovat, co můžou říkat nahlas a jestli se něco může stát. Po 40 letech komunismu, kdy se na veřejnosti nesmělo říkat to, co se mohlo jen doma, se jim ani nedivím.
Nezapomeňme dnes ani na připomínku boje proti nacismu v listopadu 1939, kdy byly v návaznosti na demonstrace proti okupaci uzavřeny vysoké školy, popraveni představitelé studentských organizací a další stovky studentů odvlečeny do koncentračních táborů.
Jsem velice rád, že jsem většinu svého života mohl prožít ve svobodě a beze strachu říkat svůj názor. O demokracii je třeba pečovat, není samozřejmostí a vyžaduje aktivní občanskou společnost. Bez toho může být zase snadno ztracena. Já budu vždy dělat vše proto, abychom ve svobodě s demokracii žili i nadále, a věřím, že vy ostatní také.
Užijte si dnešní oslavy 17. listopadu!
